Ve vztazích chodíme pro mléko do železářství.


Klientům často říkám svoji letitou zkušenost: “Ve vztazích máme kolektivní tendenci chodit pro mléko do železářství a stále dokola se divíme, když nám říkají, že mají jen hřebíky. Jinými slovy, nabíháme si v životě opakovaně do stejných situací a není nám to nápadné.

Mnoho lidí vyjadřuje touhu po harmonickém vztahu, ale realita je jiná. A z reality vycházejte (tu chtějte vnímat a cítit), ne z vašich představ, předpokladů, nebo slov, která partner (partnerka, rodič, kamarád) říká. Někdo stále může mluvit o tom, jak vás miluje, jak chce společné štěstí, ale při první příležitosti vás podvede nebo vás slovně (v extrémnějších případech i fyzicky) zraňuje. Pak se omlouvá a opět slibuje. To znamená, že bez ohledu na slova v realitě harmonický vztah sabotuje. Jinými slovy, že si ho na nějaké hlubší úrovni nepřeje. Je pouze na něm, jak na tom zapracuje. Vy mu můžete dát jen zpětnou vazbu na jeho chování. Pokud ji přijme a opravdu se vnitřně rozhodne pro změnu, tak se to v realitě odrazí. Pokud ne, bude to stále stejné. Pak je dobré zhodnotit, zda s takovým člověkem chcete nadále tvořit vztah. Zda chcete stále dokola dávat šance. I to je možná cesta, ale případné reklamace z jejího výsledku můžete dávat jen sobě. Je dobré přijmout, že nikdy nelze měnit druhé. Lze pouze reagovat na situaci, ve které se nacházíte.

Ten, kdo k tomuto poznání došel, se často ptá: „Jak dál?“ Odpověď je jednoduchá: „Jděte tam, kde to funguje. Místo předělávání druhých chtějte poznávat lidi, jako jste vy. Takové, kteří mají podobné smýšlení a priority. Možná vás jen staré vztahové programy (z dětství) držely ve špatné společnosti a kvůli tomu máte pocit, že vztahy zde na světě moc nefungují a nikoho lepšího si pro sebe nenajdete. Můžete to změnit! Chtějte si najít lidi vnitřně příbuzné. To je důležitý záměr do života. Nejen partnera, ale i kamarády, lidi v práci atd. Vytvářejte si ostrůvky lidí, kteří vám nesou dlouhodobě (to je klíčové!) dobrý životní pocit, respekt, úctu, náklonost, podporu. My s mojí ženou tomu říkáme: Rodina mého srdce. Ironie, jedovatost, nepodporující a štiplavé poznámky jsou spíše opakem výše uvedeného (i když mnoho lidí říká, že jde jen o „legraci“).“

Počítejte také s tím, že třeba vaši rodiče, sourozenci, partneři to mají zrovna jinak. Netrvejte na starých vazbách. Chtějte vidět a vnímat ve svých vztazích pravdu. Přestaňte si malovat věci na růžovo.
Každý člověk má právo na svoji cestu. Pokud se snažíte lidi ve vašem okolí „násilím“ dostat na vaši cestu, tak to budou právoplatně odmítat, protože si teď zřejmě potřebují prožívat něco jiného. Jinou životní zkušenost. A naopak, bude docházet k tomu, že se vás zase oni pokusí „vtáhnout“ na jejich cestu. Takový „boj“ je jen ztráta energie a času. Netvoří skutečný vztah. Opět opakuji – jděte tam, kde to funguje, kde to ladí.

Jak se ale k takovému vztahu dostat?
„Chytrostí, jak pracovat na vztahu nebo jak být zaručeně úspěšný, je všude spousta. Poučky, rady, tipy, komunikační techniky, psychologické postupy, ale vztahy díky tomu lepší nemám a větší úspěch také nepociťuji. Nic z toho mi nefunguje. Proč to tak je?“ Podobné věty často slýchám z mnoha stran.

Chodíme cestami druhých
Není to dáno tím, že by všechny ty rady, techniky a přístupy byly špatné. Ony některým lidem opravdu (byť třeba i dílčím způsobem) zafungovaly a fungují, protože jsou součástí jejich cesty. To ale automaticky neznamená, že je to univerzální cesta pro každého. Což je kámen úrazu, protože my máme univerzální cesty rádi. Není divu, již od dětství jsme vedeni k tomu chodit podle návodů druhých. Rodiče, učitelé, autority všeho druhu a vlastně celý vzdělávací systém nás takto formuje. V dospělosti pak automaticky posloucháme názory zvenku jako ty jediné správné pro náš život. Nikdy jsme nebyli učeni cítit sebe a své vlastní možnosti řešení různých životních situací. Nevěříme, že my sami známe řešení svého vlastního života, že ho máme v sobě. Místo hlubokého cítění a vnímání sebe očekáváme snadnou univerzální „pilulku“ pro duši. Je lákavá, ale příliš nefunguje. Výsledkem je pouze v úvodu zmíněná frustrace.

Co tedy s tím?
Z výše uvedeného je zřejmé, že řešení životních situací je uvnitř nás. Nikoli venku. Základ je znovu se naučit vnímat sebe. Úplně na samém začátku je klíčové uvědomit si, že jsem v pořádku. Takový, jaký jsem. Jen se k tomuto pocitu potřebuji opět dostat. To, že se tak mnohdy necítím, je způsobeno tím, že prostě jenom necítím sebe sama.
Způsobila to bariéra, kterou jsem si v průběhu času v sobě vytvořil. Vznikla kvůli názorům zvnějšku. Někdy stačila i malá poznámka v citlivém věku – jsi špatný, ošklivý, nepřijatelný atd. Toto přesvědčení nám z výchovy mohlo zůstat a cítíme se tak podvědomě dodnes.

Proces, jakým tato bariéra vznikla byl takový:
Slyším to>> uvěřím tomu>> je mi hrozně z toho, jaký jsem>> nechci cítit, jak moc jsem špatný>> nelíbí se mi pocit, který ze sebe mám>> chci se cítit lépe, tak se rozhodnu špatný pocit ze sebe nevnímat>> zatlačím ho>> přestávám cítit.
Uvedený proces vedl k tomu, že jsme se přestali cítit, nejen kdykoli nás někdo kritizoval nebo hodnotil, ale bohužel jsme se tím také „odstřihli“ od autentického cítění sebe. To je klíčový okamžik!! Kvůli tomuto svému „odpojení“ má mnoho lidí jen povrchní kontakt se sebou samými. Se svými skutečnými přáními. Když necítíme sebe, vnímáme podvědomě prázdno a snažíme se jej zaplnit. Následujeme druhé a žijeme přání jiných. Někteří chtějí, aby jejich prázdno zaplnili partneři, děti, rodiče, práce, peníze... Jiní se snaží podvědomou bolest z prázdna zaplnit tím, že žijí podle vzoru druhých. Pokud neví, kým jsou a co opravdu chtějí, tak chtějí být někým nebo něčím jiným. Inspirují se opět zvenku – přáteli, kolegy, hvězdami showbusinessu, módními trendy, lifestylovými časopisy, lidmi na sociálních sítích atd.
Když dokážeme rozlišit to, co je mé, od toho, co je získané (výchovou, okolím atd.), začneme hlouběji vnímat sebe a zároveň i druhé. Je to úplně něco jiného, než na co jsme dnes běžně zvyklí.
Jedná se o důležitý krok na cestě k sobě. K hrdosti na sebe, sebeúctě, respektu a citlivosti k sobě, což je základ skutečného sebe – vědomí. Tedy vnímání sebe. Ruku v ruce s tím jde také respekt k ostatním.
To považuji díky zkušenosti na své vlastní cestě a také díky práci s klienty za smysluplné. Proto jsme s mojí ženou, která je také terapeutka, napsali knihu Smysluplné vztahy – klíč ke svobodě. Vyrovnat si vztahy je totiž klíčem k dobrému životnímu pocitu – radosti. O tu v životě jde zejména.
📚Kniha k objednání zde:
https://www.smysluplnevztahy.cz