Láska a přijetí

Láska nesmí být jako droga. Jsou typy lidí, kteří jsou "feťáky" lásky a stále se zamilovávají do nových partnerů. Většinou jsou dost zábavní, ale spoušť, kterou za sebou ve svých vztazích nechávají, tak zábavná není. Zejména pro opuštěné partnery. Je to pochopitelné. Když se zamilujeme, jsme plní života. Naše existence má smysl, protože cítíme, že nás někdo potřebuje. V partnerově pŕítomnosti jsme naplněni. Zbytek světa často ztrácí význam. Najednou však můžeme pozorovat, že se na partnerovi stáváme tak trošku závislými. Partner je náhle jako droga. Cítíme se s ním dobře a jen myšlenka na to, že bychom mohli být sami, v nás probouzí strach ze ztráty. A když nás partner opustí, může to vést k intenzivním pocitům nepřátelství, hlubokého zármutku, deprese. Náhle je zde nenávist a zoufalství. Kde je naše láska? Jak se v jediném okamžiku může změnit v opak? Je to láska? Nebo jen závislost?

Jestliže prožíváme takovou "lásku", pak si nejspíš pleteme lásku se závislostí na partnerovi. Chvíli milování, chvíli nenávist. Ale v lásce nemůže být protikladů. Ta je přeci podkladem všeho. Cítíme, že přicházejí pocity neúplnosti, strachu, bolesti, které byly zastíněny milostným "vztahem". Každá závislost začíná a končí bolestí. Proto je ve vztazích tolik bolesti. Vyhýbat se vztahům ve snaze vyhnout se bolesti, ale také není řešení. Partnerské vztahy nás mohou vést k velkému posunu. K uvědomění si sebe sama. Pokud vědomě hledáme a pátráme v sobě. Tři neúspěšné vztahy během tří let nás mohou posunout více, než tři roky o samotě v jeskyni :)

Někdy lidé žijí sami, nebo v určitém "odstupu" od partnera, protože nejsou schopni navázat skutečný partnerský vztah. Nebo se bojí opakovat chyby ze svých minulých vztahů. A někteří, již zmínění, jdou z jednoho vztahu do druhého ve snaze dojít náplnění přes spojení s opačným pohlavím. Někdo zůstavá v nefunkčním vztahu ze strachu, aby nezůstal sám nebo kvůli dětem anebo jen ze zvyku. Každá krize přináší nepříjemnost do života, ale zároveň i velikou příležitost. Ta příležitost se projeví pokud situaci přijmeme. Dokud odmítáme fakta, dokud se před nimi skrýváme, utíkáme, příležitost se neukáže a těžko se pohneme z místa. Přijetí nás do jisté míry osvobodí.
Ano, cestou k vědomému vztahu může být přijetí. Jakmile plně přijmeme to, co je, můžeme připravit podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestaneme odsuzovat sebe a pak přestaneme odsuzovat partnera. Nejlepším hnacím motorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tak, jak je.

Jen si to zkuste. Přestaneme být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestaneme být vytahováni do nevědomých problémů partnera. Tím pádem je přestaneme posilovat. Takové přijetí může vést třeba i k rozchodu, když si plně uvědomíme, co nám vyhovuje a co ne. Nebo to povede ke společnému životu v lásce, porozumění, přijetí a harmonii. Zde by samozřejmě bylo ideální přijetí od obou partnerů. Když víme, že náš vztah přestal být harmonický, a když si to hluboce přiznáme, náš vztah se musí změnit. Jestliže nás vztah rozčiluje, není funkční, je to příležitost k posunu. Můžete si uvědomit to, co bylo dosud skryté - nevědomé. Když máme zlost, uvědomme si ji. Když jsme žárliví, uvědomme si to. Cítíme-li zlost, uvědomujeme si ji. Vztah se stane výborným cvičením k sebepozorováni a sebepoznání. Když o sobě víme, je to dobrý stupeň k vědomému životu.

www.michalbartos.com